Vznik plemene
Vznik vývoj a charakteristika plemene
Při rajonizaci chovu koní byli v druhé polovině 19. století používáni ve Slezsku k plemenitbě lehčí polokrevní a lipičtí hřebci. Ve snaze respektovat přírodní podmínky kraje a požadavky chovatelů byli postupně přidělováni i mohutnější hřebci norfolští. Bylo tak vyhověno v plné míře snahám chovatelů chovat relativně mohutné, konstitučně tvrdé chladnokrevníky - noriky, kteří by našli uplatnění ve všech hospodářských pracích. V přidělování norických hřebců do oblasti se pokračovalo i v dalších desetiletích. Cílevědomou plemenitbou a selekcí bylo dosaženo stavu, kdy noričtí koně (hřebci a klisny) vytvořili v oblasti Slezska specifický ráz chladnokrevných koní, tzv. noriků slezských. Od počátku 20.století až do roku 1920 působilo ve Slezsku celkem 85 norických hřebců, importů originálních norických hřebců rakouské provenience a hřebců bavorské provenience pocházejících původem z originálních rakouských noriků.. Zpočátku (1900-1930) bylo realizováno převodné křížení na klisny domácí slezské provenience, většinou s neznámým původem. Později (1930-1950) na klisny se známým genovým základem slezských noriků v jejich prvé a druhé generaci rodokmenu. Souběžně byla realizována vzájemná plemenitba mezi produkty tohoto křížení, která v průběhu let 1940-1960 postupně nabývala na intenzitě a po ukončení importů v šedesátých letech se stala jedinou formou plemenitby.
Přibližně až do roku 1970 byli slezští norici označování v plemenných knihách jako plemeno. Od roku 1970 až do roku 1990 nebyli tito koně v plemenných knihách označováni jako samostatné plemeno a byli obdobně jako čistokrevní koně belgičtí zahrnuti pod název „chladnokrevník“. Z iniciativy chovatelů došlo v letech 1990 až 1991 ke specifikaci pojmu chladnokrevník a na podkladě základních genových analýz (podílů genů) byla specifikována dvě samostatná plemena, a to českomoravský belgický kůň, norik a ráz norik slezský. Pro všechna tato plemena byly založeny plemenné knihy a vypracovány řády plemenných knih.
Rozsah současné reprodukčně aktivní populace je cca 120 klisen a 23 hřebců, jediný větší soustředěný chov je Františkův dvůr, nástupce šlechtitelského chovu Klokočov bývalého St.statku Vítkov. Tento soukromý chov je nenahraditelnou bází pro další šlechtění plemene.
Největší část populace je chována na severní Moravě (Opava, Vsetín, Nový Jičín, Přerov) malá část na jižní Moravě. Většina hřebců je v držení Zemského hřebčince Tlumačov a Písek.
